Hostem podcastu je psychiatr a vědecký pracovník Pavel Mohr, který absolvoval 3. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení fakulty nastoupil do Psychiatrického centra Praha (PCP), které bylo v roce 2015 transformováno na Národní ústav duševního zdraví (NUDZ). V NUDZu působí ve funkci primáře kliniky, náměstka pro klinický výzkum a vedoucího výzkumného programu. V letech 1995 až 1998 pracoval jako vědecký pracovník v Oddělení klinického výzkumu v Nathan S. Kline Institute for Psychiatric Research v USA. Vedle klinické práce se Pavel Mohr věnuje klinickému psychiatrickému výzkumu, je profesorem psychiatrie na 3. Lékařské fakultě UK v Praze, přičemž působí i na Fakultě zdravotnických studií Technické univerzity v Liberci. Oblastí jeho odborného zájmu je psychofarmakologie a neurobiologie duševních poruch. V letech 2009 až 2011 byl předsedou České neuropsychofarmakologické společnosti. Předsedá mezioborové společnosti Czech Brain Council a Psychiatrické společnosti ČLS JEP.
V podcastu se nejprve seznámíte se základy specializačního vzdělávání v oboru psychiatrie. Z něj vyplývá často opomíjený fakt, že psychiatr je také lékařem, který po ukončení studia medicíny absolvuje povinnou praxi v anesteziologii a resuscitaci, vnitřním lékařství, neurologii a chirurgii. Dozvíte se, jak a zda vůbec by měl nejen ambulantní psychiatr pečovat v rámci dobré praxe o tělesné zdraví svých pacientů, včetně rozsahu zmíněné péče. V podcastu budeme dále hovořit o stigmatizaci psychiatrie, psychiatrických pacientů a sebestigmatizaci, která je podle profesora Pavla Mohra kognitivním omylem, s nímž je třeba pracovat. Další aspekty dobré praxe zmíníme na příkladu nově zrekonstruovaných nebo vybudovaných psychiatrických klinik a oddělení v Plzni, Hradci Králové, Brně a Ostravě. S Pavlem Mohrem se podíváme blíže také na kontrolu péče poskytované v lůžkových psychiatrických zařízeních, včetně odpovědnosti lékařů za chybné diagnostické závěry, ale také toho, jak se může pacient bránit, pokud je poskytovanou péčí poškozen nebo je s ní nespokojen. Otevřeme i téma simulace, disimulace, agravace (zveličování) obtíží a manipulace ze strany některých pacientů, včetně vědomých i nevědomých zisků, plynoucích z takového jednání. V závěru zmíníme i psychoterapeutické minimum pro psychiatry a zda je pro praxi dostačující.
Viatris
Nakladatelství Portál
Eset – psychoterapeutická a psychosomatická klinika
